Ráda bych se s Vámi podělila o svůj zážitek, který mě naplnil vírou a důvěrou v praktické využití principů dechu života. Již od samého počátku, co jsem se setkala s kraniosakrální biodynamikou, pociťuji velkou úctu a vděčnost ke všem těm, kteří byli přede mnou a v celé šíři a s hlubokým pochopením předali nám, dalším generacím kraniosakrálních terapeutů své znalosti a praktické dovednosti ze kterých teď můžeme čerpat.
Prvního listopadu roku 2014 jsme projížděli jižními Čechami a za mírnou zatáčkou se objevil vůz v příkopě těsně po nárazu do stromu, motor z auta ležel na poli zhruba o 10 m dál. Zastavili jsme a přítel se zadíval na člověka bezvládně sedícího za volantem a prohlásil, že je určitě mrtvý. Vystupovala jsem z auta a v tu chvíli se mi před očima objevil dr. Sutherland. Vybavil se mi příběh, který jsem ráda vyprávěla svým klientům, abych jim tak přiblížila funkci primárního respiračního systému a Dechu života.
Dr. Sutherland ve 20. letech minulého století během prohibice pobýval v chatě na břehu jezera Erie. Jednoho dne jej vyrušilo srocení davu u mola, kde právě vytáhli z vody muže zmoženého velkou dávkou nelegální pálenky. Když dr. Sutherland přiběhl k molu, muž ležel bezvládně na zemi. Jeho životní funkce – dýchání a srdeční rytmus – byly zastavené a všechny pokusy o oživení selhaly. Dr. Sutherland po krátké rozvaze uchopil hlavu utonulého do dlaní a hmatem na kostech spánkových se snažil povzbudit primární respiraci. Zafungovalo to, během několika vteřin dýchání i tep naskočily, opilec se probral z bezvědomí a brzy byl zcela v pořádku.
Jako v tranzu jsem šla k muži za volantem havarovaného auta. Všude bylo zvláštní ticho a mě se před očima jasně a zřetelně objevily kosti spánkové. Měla jsem dojem, že dr. Sutherland je se mnou a dodává mi zvláštní jistotu a jasnost. Muž neprojevoval žádné známky života, nedýchal a neměl tep. Všechno kolem něj bylo tiché a šedivé, i on samotný. Jako kdybych byla vedena, jsem si našla místo, jak si k němu sednout a s jistotou jsem nahmatala jeho kosti spánkové.
Chvíli se nedělo nic, byla jsem úplně klidná. Najednou se vzedmula obrovská vlna potence a tomu muži naskočilo dýchání a tep. Připomnělo mi to pocit z dětství, když jsme s dědou startovali motor točením klikou a motor najednou naskočil.
Muž dýchal s úsilím, což bylo pochopitelné při oboustranném pneumotoraxu. Potom jsem přešla k hmatu na kosti týlní a najednou jsem se podívala kolem sebe, bylo tam spousta aut, lidí, sanitka i hasiči. Německý lékař, který jel zrovna kolem tvrdil, že ho musíme okamžitě vyndat z auta, protože umírá a dusí se. Slyšela jsem se, jak říkám: „Nene, to je v pořádku, on už nedýchal, už tu nebyl a teď začal dýchat.“ Po chvíli se objevili hasiči, vystříhali prostor kolem něj a záchranáři ho vyndali na lehátko.
Záchranáři vpíchli muži různé injekce a na dotaz německého lékaře, zda přežije, odpověděl český lékař, že „nemá šanci“…Byla jsem stále poblíž, nepouštělo mě to dále od toho muže, orientovaná na primární respiraci, stála jsem u něho, při všech výkonech záchranářů, samotnou mě překvapilo, co to říkám, ale ozvala jsem se se slovy: „On to zvládne.“ … Potom se jim podařilo jeho stav stabilizovat a naložit ho do helikoptéry.
Druhý den se mi ozvala jeho dcera (telefon si na mě vzalo několik lidí, protože jsem byla u nehody první) a děkovala mi se zprávou, že tatínek měl oboustranný pneumotorax, přeraženou pánev a další zranění, ale je z nejhoršího venku a zvládl to a žije….
Tahle zkušenost mi znovu potvrdila, jak neuvěřitelně je tato přímá práce s primárním rytmem účinná a jak moc jsem vděčná dr. Williamovi Sutherlandovi za jeho práci, výzkum i zkušenosti, a všem dalším úžasným lidem, kteří svým nadšením, důvěrou a úsilím vytvořili možnosti, aby se právě tyto informace a zkušenosti mohly šířit dál.
Vnímala jsem to, jako kdyby ke mně přišel sám dr. Sutherland, aby mě podpořil v mé práci a dodal důvěru a sílu pro pokračování na cestě kraniosakrálního terapeuta.
Děkuji Děkuji Děkuji…